Soukromí

Prvním manželem Jiřiny Jiráskové byl Jiří Pleskot, kterého poznala v místě svého prvního angažmá, v Klicperově divadle v Hradci Králové, kde se sešli na jevišti nejprve jako herečtí kolegové. Ačkoli jejich manželský svazek neměl dlouhého trvání, zůstali po celý život věrnými a blízkými přáteli.

Celoživotním partnerem se jí stal režisér Zdeněk Podskalský. Pojilo je nejen osobní pouto, ale setkávali se spolu i jako spolupracovníci. Jiřina Jirásková hrála ve filmech Zdeňka Podskalského (Světáci, Ďábelské líbánky, Trhák, Křtiny) účinkovala v hrách, které pro ni napsal pro zájezdovou činnost (Žena v trysku století, Liga proti nevěře).

Mnozí Zdeňku Podskalskému vytýkali, že provozuje jen lehkou múzu, že se nevěnuje vážnému umění. Když s ním na toto téma mluvila Jiřina Jirásková, zmínil jen, že kdyby byl schopen umění, tak jako Evald Schorm, tak by to dělal, ale že to neumí, a proto se věnuje té lehké múze. Jiřinu Jiráskovou svým stručným, ale silným vyjádřením zcela okouzlil. Ustrnula, když si uvědomila, že ještě nepoznala muže takového formátu, který by dokázal v jedné větě podobným způsobem zhodnotit svou vlastní osobu. Na tuto situaci pak oba dva vzpomínali jako na výchozí moment jejich soužití.

Jiřina Jirásková zůstala bezdětná, když se zmiňuje o dětech, dotýká se otevřené rány…

Otázka, jestli lituji, že nemám děti, je pro mne velmi bolestivá. Byl to jeden z mých kapitálních omylů. Pokud jsem se někdy v něčem mýlila, tak v tomto. Tehdy jsem věřila, že jsou jen dvě možnosti. Vychovat sígra, aby se mu dobře dařilo, nebo vychovat člověka, který bude permanentně nešťastný. Ospravedlňovala jsem si tím nedostatek potřeby mít rodinu. V době, kdy jsem už mít děti nemohla, jsem poznala mnoho rodin, které vychovávaly i několik dětí. A poctivě, čestně, a ty děti byly šťastné, protože byly pyšné na prostředí, ze kterého vzešly, a na své rodiče. Ale to je života běh. Jestli je člověk něčím nesmrtelný, tak to jsou jeho děti. Hluboce jsem se v tomto bodě zmýlila, ale tento omyl se naštěstí vymstil jenom mně samotné.

Po celý život žila Jiřina Jirásková se svojí maminkou, jejich vztah byl velmi hluboký, výjimečný.

Moje maminka je se mnou tak bytostně spjatá, že se stále podvědomě řídím vším, o čem si myslím, že by se jí líbilo. Maminka měla na můj život zcela zásadní, nepominutelný vliv. Velmi jsem si jí vážila, milovala ji a obdivovala její osobnost. Byla velkorysá, povznesená nad malichernosti a ve svých téměř sto letech si dokázala dělat ze sebe úžasnou srandu. Měly jsme krásný vztah, i když to nebylo snadné, protože ona byla k mé herecké profesi velmi kritická.